Katarina získala doktorát na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zaměřila se zde na evoluční vývoj rostlin, studovala roli auxinu a charakterizaci PIN auxinových efluxních přenašečů v řase Chara braunii. V roce 2025 se jako postdoktorandka připojila ke skupině Romana Sobotky, kde studuje tzv. Hlips, neboli proteiny indukovatelné vysokým světlem, v sinici Synechocystis PCC 6803. Kromě toho se v rámci projektu OP JAK Photomachines zabývá reprogramováním regulačních drah Synechocystis prostřednictvím modulace histidin kinázy Hik33 a transkripčního faktoru RpaB.